ŽIVOT NA DLANI
Když se zamyslíte a zkusíte si vzpomenout na vše, co jste v životě prožili, povede se Vám to? Pravděpodobně ne. Ale s tím si hlavu nedělejte. Díky fotoaparátům a mobilům si své vzpomínky nemusíte pamatovat, a i tak si je můžete přehrávat stále dokola. Úžasná doba.
Hra Život na dlani vypráví celý dědečkův život. Prostřednictvím krásně nakreslených karet se mu jednotlivá vnoučata budou snažit přiblížit jeho život. Nečekejte však žádné slovní nápovědy jako je tomu ve hře Dixit. Nic takového. Tady bude v hlavní roli dědečkův hmat a představivost. A v neposlední řadě i šikovnost vnoučat. Všechny nápovědy se totiž budou odehrávat na dlani.
Jak hru připravit?
Život na dlani je hrou dixitovského typu. To znamená že prim tady hraje hlavně představivost. Doporučený věk je tu nastaven na 10 let, ale upřímně bych se asi nebal zahrát si hru i s dětmi, které se k prvním kulatinám teprve blíží. Kdo jiný má totiž takovou představivost jako právě děti? Život na dlani si zahrajete ve skupině od 2 do 8 hráčů. Podle mě je nejideálnějším počtem 6 hráčů.
Pokud hrajete ve 4, 6 nebo 8 hráčích, rozdělte se do dvoučlenných týmů. V lichém počtu holt bude některý tým s jedním členem navíc. Každý tým obdrží 6 karet, které budou tvořit společnou ruku. Tyto karty budete používat pouze v tahu soupeřících týmů. Komponenty dejte doprostřed stolu a můžete začít.
Tvorba nápovědy
Začínající tým si pro toto kolo určí dědečka a vnoučka. Hráč v roli dědečka zavře oči a natáhne ruku. Nezapomeňte, že kolo se skládá ze dvou napovězených karet. Dědeček tak otevře oči až po napodobení druhé karty.
Vnouček si dobere jednu kartu z balíčku vzpomínek a právě tuto kartu se pokusí napodobit na dědečkově ruce. Může přitom používat jakékoliv předměty, ale nikdy se nesmí dotknout dědečka prsty nebo mu na dlaň psát či obkreslovat předměty. Využívá pouze to, co mu hra sama nabízí. Nemusíte však předměty na ruku jen pokládat, ale je dovoleno na ně například tlačit nebo napodobovat kroky.
Matení dědečka
Jakmile vnouček dokončí svou nápovědu, ostatní týmy vyberou 1 ze svých 6 karet, která se nejvíce podobá vnoučkově nápovědě a umístí ji lícem dolů doprostřed stolu spolu s vnoučkovou kartou. Poté nehádající týmy doberou znovu do 6 karet a vnouček odehraje stejným způsobem i druhou část kola. Jeden tým vždy tedy napovídá dvě karty. V průběhu kola nikdy neměňte roli dědečka.
Pokud si vezmeme jako příklad hru v 6 lidech, budete mít nyní na hromádce 6 karet (2 správné a 4 od soupeřících týmů na zmatení). Následně vždy musíte doplnit hromádku tak, aby na ní bylo 8 karet. Ty poté vnouček zamíchá a předá je dědečkovi. Ten otevře oči, prohlédne si všechny karty a určí obě vzpomínky.
Dědečkovy vzpomínky
Dědeček si tedy prohlédne 8 karet, které jsou na hromádce a určí první a druhou vzpomínku. Nestačí pouze uhádnout správnou kartu, ale označit je i ve správném pořadí. Za každou takto správně určenou vzpomínku získá aktivní tým jeden bod. Pokud však dědeček označí soupeřovu kartu, daný tým získá vítězný bod.
Když se nad tím tak zamyslíte, tak to všechno dává smysl. Dědeček, který prožije svůj život si taky nedokáže vzpomenout úplně na vše do detailů. Stejně jako tady. Máme tu vlastně takovou přípravu na stáří. A ještě jedna rada, než se dostaneme k hodnocení. Vždy se snažte vzpomínku vyjádřit co možná nejjednodušeji. Čím více toho uděláte, tím hůře si bude dědeček vzpomínat.
Dixit navždy prvním?
Pojďme se pomalu přesunout k závěrečnému hodnocení a porovnání s hrou, která je pro spoustu lidí na prvním místě. Ano, bavíme se tu o hře Dixit, který je i pro mě číslo 1 ve hrách, při kterých musíte zapojit fantazii. Jsou sice určité věci, které mě štvou, ale celkově vzato je to stále parádní hra na večerní posezení s přáteli.
A i přesto Vám narovinu říkám, že Život na dlani mu celkem šlape na paty. Za mě je to za poslední roky nejlepší hra tohoto typu, kterou jsem měl tu možnost hrát. A jestli je to lepší než Dixit? Ufff….Asi není. Je zbytečné to kupovat? To rozhodně ne! Zvlášť, jestli jste fanoušci právě Dixitu a podobných her. Život na dlani prověří Vaší fantazii trošičku jiným způsobem.
Hodnocení
A hurá na hodnocení. Pokud bych Dixitu dal 4 hvězdy, tak tady musím dát o půl hvězdičky méně. Začnu s tím negativním, abychom tuhle recenzi zakončili na pochvalné vlně. Už po pár hrách zjistíte, že některé objekty na kartách se napodobují pořád stejným způsobem. A je vlastně jedno, jestli tento objekt hraje na obrázku prim nebo je jen někde v pozadí. Ani Vám nechci psát, o který se jedná, abych Vám zbytečně nekazil hru. Ale myslím, že na to přijdete sami. A druhá věc, která se mi nelíbí, míří k samotným kartám. Těch je sice celkem dost, ale některé z nich jsou absolutně nepoužitelné a nepomáhá tomu ani fakt, že karta s pláží a slunečníkem, která je v pravidlech jako ukázka, je nehratelná úplně. Proč někoho nenapadlo dát do pravidel kartu, která ani nebude ve hře? Takhle Vám hra u této karty podsouvá, jak ji napodobit a v hlavě už se toho prostě nezbavíte. Ale pojďme od kritiky ke chvále.
Když jsem jednu část karet kritizoval, tak naopak tu druhou musím pochválit. A nebojím se napsat, že tato větší část karet je lépe designována než právě v Dixitu. Na spoustě z nich si můžete najít opravdu zajímavé věci na předvedení a rozhodně se Vám ohrají méně než u zmíněného lídra. Navíc hra jako celek dává smysl. Tím myslím například komponenty, které jsou možná trochu vtipné, ale když si uvědomíte, že mají schválně připomínat různé hračky vnoučat, tak Vám to přijde vlastně jako super nápad. A v neposlední řadě i vžití do role Vašich rodičů a prarodičů, protože občas si vzpomenout na to, co Vám na ruce předváděl spoluhráč jako první kartu, není úplně tak jednoduché. Celkově vzato mám u hry příjemný pocit a užívám si jí. Škoda těch několika nepovedených karet, ale jinak Vám hru s klidným srdcem doporučuji.
